Kdy může finanční úřad začít provádět exekuční úkony a co to pro vás jako pro daňový subjekt vlastně znamená? Co všechno si úředník z „finančáku“ může dovolit?

Okamžik pro zahájení exekuce

Správce daně (tedy finanční úřad, dále jen „FÚ“)  může počít úkony exekučního řízení v okamžiku, kdy daňový subjekt vykazuje u FÚ nedoplatek. Vlastní pojem nedoplatek je pro formální zahájení exekučního řízení klíčový. Kdy tedy vzniká daňovému subjektu nedoplatek, tedy daňový dluh (resp. splatná daňová pohledávka vůči veřejnému rozpočtu)? 

Vzniká hlavně neuhrazením daně (části či celé), kdy již uplynul den splatnosti předmětné daně. Daní se přitom podle § 2 odst. 3 DŘ rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek a peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu (DŘ). Daní je také peněžité plnění v rámci dělené správy. Jedná se o správu placení  určité peněžní povinnosti, co vyplývá podle jiného, nežli daňového zákona a použije se přímo daná ustanovení DŘ.  Čtěte také: Dluhy do 5000 Kč budou bez nákladů řízení. Není ale důvod se radovat

V obecné rovině je daní například i daňový odpočet, daňová ztráta nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. Samozřejmě, že z oprávněného odpočtu (u DPH) či oprávněné daňové ztráty (u daně z příjmů) nedoplatek nevzniká.

Daňový dluh vám může vzniknout také neuhrazením příslušenstvím daně, kdy již uplynul den splatnosti. Příslušenstvím daně jsou úroky, penále, pokuty a náklady řízení. 

Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně tzv. sledují osud daně. Tímto se myslí např. kdy na základě platného odvolání daňového subjektu proti doměření daně FÚ dojde ke zrušení takto doměřené daně. Poté se tedy zároveň zruší i s tím související penále a úrok z prodlení.

Dopis z berňáku o nedoplatku

Podle § 153 odst. 3 DŘ správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Zde je velmi důležité slůvko MŮŽE. Berňák nemá tedy povinnost daňovému subjektu kdykoliv (ihned) oznamovat, že má evidovaný u FÚ nedoplatek.  Přečtěte si také: Česká republika, země exekutorů a inkasních agentur. Blýská se na lepší časy?

FÚ by ale podle zásad daňového řízení měl:

• podle možností vycházet osobám zúčastněným na správě daní vstříc,
• soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě daní a činit nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny.

Z tohoto lze oprávněně předpokládat, že FÚ by měl po zjištění nedoplatku u daňového subjektu, tomuto vyjít vstříc a dluh mu oznámit (neformálním upozorněním – sms, e-mail…). Oznámení však nemusí být provedeno doručením „do vlastních rukou“. 

Tímto oznámením, dle mého názoru, zároveň FÚ splňuje povinnost činit nezbytné úkony k uhrazení nedoplatku. Pokud daňový subjekt o nedoplatku neví, nemůže ho samozřejmě cíleně uhradit. Na druhou stranu je si třeba uvědomit, že pohlídat si daňové povinnosti musí daňový subjekt sám, a proto má mít reálný přehled o všech platbách (provedených i neprovedených), které vůči správci daně má, měl či bude uhrazovat.

Podle dřívější právní úpravy (§ 73 odst. 1 ZSDP)  nezaplatil-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle ZSDP v zákonné lhůtě, vyzval ho finanční úřad, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozornil ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. 

Předžalobní výzva (poslední výzva k úhradě dluhu) účinná od 1. ledna 2013 se netýká daňové exekuce prováděné přímo FÚ (daňovým exekutorem). Důvodem je skutečnost, že daňový řád upravuje, tak jak bylo výše uvedeno, svůj postup a tudíž subsidiární použití občanského soudního řádu zde (při použití a za podmínek uvedených v DŘ) není opodstatněné. Přečtěte si také: Malé dluhy, přemrštěné platby právníkům: Co proti tomu stát dělá?

Může přijít i „soukromý“ exekutor

Ten, kdo by si mohl myslet, že vymáhat nedoplatky může provádět pouze FÚ, se plete. Fakt je ten, že pracovníci finančních úřadů mající na starosti vymáhaní nedoplatků (vymáhací oddělení na FÚ) jsou mnohdy „přátelštější“ něž soukromí exekutoři. Důvod je jednoduchý, soukromý exekutor je finančně zainteresovaný na celkovém finančním vyčíslení úspěšně exekuovaného majetku. To samozřejmě u úředníků FÚ neplatí.

I když mohou lidé z „finančáku“ mít případně za úspěšně provedenou exekucí finanční odměnu, v žádném případě se nerovná odměně soukromého exekutora. Finanční motivace soukromého exekutora je tedy tím „motorem“, co zapříčiní výrazně vyšších aktivitu při exekuci než u exekuce prováděné FÚ. Samozřejmě, že nic neplatí generálně a i správce daně může aktivitou „překvapit“. 

Kromě soukromého exekutora může finanční úřad požádat o zabezpečení vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu (soudního vykonavatele, § 251 a násl. OSŘ) nebo může nedoplatek např. přihlásit do veřejné dražby či uplatnit v insolvenčním řízení.